Maybe | předpřítomný čas

POUŽITÍ PŘEDPŘÍTOMNÉHO ČASU

1. Vyjádření minulé zkušenosti – popisujeme skončený děj, který se odehrál v minulosti, přičemž ve větě není žádné příslovečné určení času ale výsledek děje je evidentní. Do češtiny překládáme většinou minulým časem. Potřebujeme vyjádřit, že se něco vůbec odehrálo, a že z toho něco plyne. Není důležité kdy, kde a kam apod., chceme jen říct, že jsme danou věc zažili, že máme určitou minulou zkušenost (navštívili jsme určitou zemi, četli jsme nějakou knihu, o které je řeč apod.). Můžeme vyjádřit i to, kolikrát jsme již něco vůbec udělali. (Naopak minulý čas používáme pro popis minulého děje tehdy, když je důležité oznámit jeho časové zařazení nebo informace o průvodních okolnostech).

- I have bought a new coat. – Koupila jsem si nový kabát. (Mám ho.)

- He has gone to England. – Odjel do Anglie. (Teď tady není.)

- We have left our watches at home. – Zapomněli jsme si doma hodinky. (Teď nemůžeme zjistit,

kolik je hodin.)

- I have read all Dickens‘ books. – Četl jsem všechny knížky od Dickense. (Znám je, mohu si o

nich povídat.)

- I have read Hamlet five times. – Hamleta jsem četl pětkrát.

- I'm sorry, I've eaten all the cake. - Je mi líto, ale snědl jsem všechen koláč. (Už žádný není.)

- The price of petrol has gone up again. - Cena benzínu už zase stoupla. (Zase budeme muset

platit víc.)

2. Nedostatek minulé zkušenosti – pokud s něčím zkušenost nemáme (nebo alespoň prozatím), opět z toho pro přítomnost může něco vyplynout. V těchto větách často používáme příslovce NEVER, které klademe mezi pomocné sloveso a příčestí významového slovesa.

- I have never heard his music. Nikdy jsem jeho hudbu neslyšel. (Nemohu říct svůj názor.)

- Don't ask me. I haven't read Hamlet. Mne se neptej, já sem Hamleta nečetl. (Nic o tom nevím.)

3. Patří sem i otázky, kdy se ptáme na něčí zkušenost, a to tehdy, nezajímá-li nás, kdy tato zkušenost vznikla, ale zda vůbec existuje. V těchto otázkách často používáme příslovce EVER (vůbec kdy, někdy). V češtině tyto otázky často uvádíme pomocí "UŽ”:

- Have you bought it? - Už jste to koupili?

- Have you seen this film? – Už jste ten film viděli?

- Have you ever eaten prawns? – Jedli jste už někdy krevety?

4. Ptáme-li se, zda někdo NĚKDE vůbec kdy byl, nebo konstatujeme-li, že nikoliv, užíváme sloveso BE (been) a předložku TO:

- Have you ever been to London?

- Has he ever been to the cinema?

- Have they ever been to the country?

- Have your parents ever been to your school?

- Have you ever been to the U.S.A.?

5. Vyjádření, že se něco děje poprvé, podruhé ,...

- It's the first time I have been here. – Jsem tady poprvé. To je poprvé, co jsem tady.

- This is the second time we have moved this year. - Letos se stěhujeme už podruhé.

6. Vyjadřuje skončený děj spadající do dosud neukončeného období (časového úseku), tedy období, jenž ještě neskončilo a obsahuje i přítomnost:

- this week, this month, this year, this century

- today, this morning, this afternoon, this evening

- recently, lately (v poslední době)

- all day, always, often, never

- so far (doposud), up to now (až doposud)

- since (od té doby až dosud)

- not yet (ještě ne)

Výrazy YET a SINCE stojí obvykle až na konci věty. YET můžeme použít v záporné větě (tehdy znamená JEŠTĚ NE) a také v kladné otázce, kde znamená UŽ – VŮBEC.

- I have seen him this week. – Viděl jsem ho tento týden.

- He has brought it today. – Přinesl to dnes.

- She has recently spent a lot of money. – V poslední době utratila hodně peněz.

- Only three people have phoned so far. – Zatím zavolali pouze tři lidé. (Možná ještě někdo

zavolá.)

- I have never liked opera. – Nikdy se mi opera nelíbila. (Ani teď.)

- I have not seen him since. – Od té doby jsem ho neviděl.

- I have never seen him. – Nikdy jsem ho neviděl.

- I have not seen him yet. – Ještě jsem ho neviděl. (Ale možná ho ještě uvidím.)

- I haven't met her parents yet. – Ještě jsem se s jejími rodiči neseznámil.

- Have you met her parents yet? – Už ses seznámil s jejími rodiči?

7. Minulý ukončený děj, u kterého je doba konání určena některým z výrazů:

- just - právě, právě teď

- already - už

- I have just seen him. – Právě jsem ho viděl.

- I have already seen him. – Už jsem ho viděl.

8. Oznamujeme novinky, které mají dopad na přítomnost. Často se s tímto časem setkáváme např. ve zpravodajství.

- The Czech president has arrived in London. – Český prezident přijel do Londýna.

(Ještě tam je.)

- Another hospital has closed in the capital. – Další nemocnice v hlavním městě byla zavřena.

(Není v provozu.)

9. Předpřítomný čas často používáme i tehdy, když konstatujeme. nebo se ptáme, jestli se uskutečnil nebo neuskutečnil děj, který již podle očekávání měl proběhnout.

- Have you done your homework, Tom? – Už sis napsal úkoly, Tome? (Jestliže ano, můžeš

si teď hrát.)

- I haven't told my parents yet. – Ještě jsem to rodičům neřekl. (Ještě mne to čeká.)

10. Když hovoříme o výsledku nebo následku děje, který se stal v minulosti (se spojkou because:

- He is dirty because he has fallen down.

- They are angry because she has not prepared any dinner for them.

- I am unhappy because I have lost my keys.

11. Předpřítomným časem popisujeme pouze prvotní děj. Doplníme-li ho nějakými podrobnostmi, nehovoříme již o dopadu tohoto děje na přítomnost, ale o samotné události a přejdeme do minulosti a tedy i minulého času.

- I have bought you his new book.

Great! Where did you find it?

They had it in the centre.

- Have you told your parents the news?

Yes, I told them in the morning.

What did they say?