Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:

"Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně."

Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Zachovala klid,znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje botičky." Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala:

"To jsi, ty hovado, nevěděl dřív?", s námahou zase botičky sundala.

Když byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mého brášky. Maminka říkala, že je teď budu nosit já."

Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala:

"Kde máš rukavičky?" Chlapeček odpoví:

"Rukavičky mám schované v botičkách."

Trestní proces s učitelkou začne příští měsíc.