profesor Lejsal: Čuřile, pojďte sem! Vezměte si slovíčka! Aby jste si nemohl stěžovat, že jsem vám dal nespravedlivě nedostatečnou, dám vám ještě jednu příležitost, aby jste dokázal, co dovedete.
profesor Lejsal: Slepice?
Čuřil: Die Katze.
profesor Lejsal: No, to je sice kočka, ale dále. Jabloň?
Čuřil: Das... der Apfelbaum.
profesor Lejsal: Svižněji, svižneji! Postel?
Čuřil: Bett.
profesor Lejsal: Člen?
Čuřil: To jsme neměli.
profesor Lejsal: Určitý člen, studente. Jakého rodu je postel?
Čuřil: Ženského.
profesor Lejsal: Hm, báječné. Viseti?
Čuřil: Wissen.
profeso Lejsalr: Výborně! Sedněte si, to stačí!
Čuřil: To jsem ho rozštíp.
profesor Lejsal: Was machte der Vater, Čuřil?
Čuřil: Ja.
profesor Lejsal: Was?
Čuřil: Nein.
profesor Lejsal: Verstehen Sie die Frage?
Čuřil: Ja.
profesor Lejsal: Na, also antworten Sie.
Čuřil: Nein.
profesor Lejsal: Warum denn?
Čuřil: Ja wohl!
profesor Lejsal: Was habe ich gesagt?
Čuřil: Ich habe gesagt...
profesor Lejsal: Ich habe gesagt...!
Čuřil: Ich habe gesagt...!
profesor Lejsal: Ich habe gesagt...!
Čuřil: Ich habe gesagt...!
profesor Lejsal: Dost! Škandál! Psát pamflety na profesory, to jo! Ale učit se němčinu, to ne! Ticho!
profesor Lejsal: Holous! No...?
Benetka: (šeptem) Básník mluví o kolenou...
Holous: Básník prosí na kolenou.
profesor Lejsal: Coooo?
Holous: Básník vyzývá kolena... u jezera...
profesor Lejsal: Ticho! No?
Holous: Bá... básník vzývá... u jez..., básník na starý kolena vzývá u jezera...
profesor Lejsal: Ty klacku! Ty budeš zesměšňovat antickou literatůru? Takhle ty si představuješ latinskou přípravu? Ale já s váma zatočím