láska

Ty

Vstala a chtěla jít,

nebavilo ji už na světě být.

Slzy pálily ji moc,

plakala dlouho, celou noc.

Chtěla být jen s ním,

líbat jeho tváře,

srdce neosvítila jí záře.

Vzpomíná na časy, kdy spolu byli,

lásku mezi sebou si zaslíbili.

To ona, zkřížila jí plány,

nikdy už nebude nežné milování.

Milovala ho moc,

víc než sebe,

víc než oblohu,

víc než jasně modré nebe.

Už nemohla, byl konec všeho,

neprobudí se už nikdy vedle něho.

Stála tam na mostu,

dívala se dolů,

už chtěla skoncovat

s představou: spolu!

Houkání sanitek, pištění kol,

nikdo nevyléčil její světabol

........................................................

Jsi má něžná jistota,
pro kterou ráno vstávám,
jsi má hříšná myšlenka,
se kterou si v duchu hrávám.

Jsi jako hudba,
kterou si v duchu broukám,
vidím Tě ve všem,
na co s radostí se koukám.

Už jsi pro mě droga,
každý den Tě musím mít,
potřebuji Tvoji touhu,něhu,
abych mohla šťastná být!

......................................................

Způsobil si, že slzy v očích se mi lesknou,
že krása okamžiku mnou prostoupila,
děláš každou minutu hezkou,
Tvá láska mne naplnila.

Jsi jako duha, když déšť se sluncem se mísí,
jsi polibek, co spící princeznu vzkřísí,
jsi slza, kterou teď v oku mám,
jen abych Tě neztratila, navždy už se pláče vzdám!

......................................................

Láska je sladká, je k smíchu,
ke spáchání nevinného hříchu,
také k slzám dovést může,
kdo je jí polapen kvete, jako růže.

Kdo ji nepoznal, cítí se sám,
nenaučí se nevinným hrám.

Ona je silná a umí se prát,
kdo ji pozná, má ji vážně brát.
Pomůže Ti v nejhorších chvílích
a dokáže nevést na cestu ke správnému cíli.

Může být všude a Ty ji přesto nevidíš,
dyž ji má druhý, tak mu ji závidíš.

Někdy Tě potká zůstaneš ní,
pocit štěstí Tě nemine.
Někdy Tě potká a jde dál,
přesto má moc, jak sám král!

.....................................................

Miluji být s tebou,
miluji tvoje dotyky.
Miluji,když se na mne rty tvé smějou,
miluji to jako ty.

Miluji ty chvíle, které mě hřejou,
když myslím na tebe,
tají se mi dech.
Když tě mám u sebe,
běhá mi mráz po zádech.

Znáš to moc dobře.
Já jsem tvá jediná,
ale i ty jsi můj jediný.
Milujeme se spolu,
s pocitem bez viny.

Jednou přijdeš za mnou a říkáš,
že moje děti budou i tvoje.
A víš, že já vím,
že pravda v tom je.

.....................................................

Odcházím se slzou na víčku, a pomalu zhasínám svíčku, v hlavě mám jen tebe, proč daleko to jest do sedmého nebe? Jen zklamání a nešťastná láska, na čele přibyla mi další vráska, ptám se proč to tak musí vše být, proč nemůžeme spolu šťastně žít? Nemohu zapomenout krásných chvil, proč nepřibývá pohádkových víl, mocných a čarovných, co přejou lásce, vždyť to se nedá vyhrát v sázce. Skončily dny, kdy šťastná jsem byla, vždyť jsem se v slzách utopila. v slzách z nešťastné a nenaplněné lásky, co dělala mi jen vrásky.

...........................................................

Už blíží se půlnoc
Snad pomalu usínám
čas ztrácí svou moc,
když na tebe vzpomínám.

Vzpomínám na chvíli,
kdy byl jsi se mnou
proč nemám dost síly,
proč chci být jen s tebou.

Proč nemám dost odvahy
říct ti, co cítím,
snad bojím se pravdy
mám strach, že se zřítím.

Nevím, co říct,
když díváš se mi do očí,
snad mám chuť tě svléct
a strávit noc ve tvém náručí.

Vím, že je to pouhé snění,
musel by se zázrak stát.
Nechci zůstat v zapomnění,
jen o tobě si nechat zdát.

-lucka-

..............................................................

Viděl její smutnou tvář,

kterou smýval pláč.

Viděl její oči uplakané,

její vlasy krásně rozcuchané.

Viděl její třesoucí se ruce,

cítil,jak ji bolí srdce.

Netušil, že takhle bolí láska,

nevěřil, že tohle je ta kráska.

Ta kterou opustil a kterou miloval...

.................................................

Chtěla bych mlčet,ale musím mluvit.

Chtěla bych umřít,ale musím žít.

Chci být s tebou,

ale musím tě opustit.

Chtěla bych být šťastná,

ale asi musím trpět.

Proč to takhle musí být?

Já chci jen šťastně životem jít.

Nechci už být na světě,

když nemůžu mít tebe.:-(

....................................

Lásko moje jediná,

jsem jak smyslů zbavená.

Vzpomínám na ty krásné chvíle,

kdy's mi šeptal miluji tě.

Když jsme se solu líbali

a lásku svou si vyznali.

jak jsme se krásně mazlili

a jeden druhého si vážili.

jak jsi mě hladil po těle

a vnikal do mě nesměle.

Byli jsme tak štastný pár,

tak pročpak mi tě osud vzal.

Byli jsme dvě jasné hvězdy na obloze

a patřili jsme jenom sobě.

Pročpak jsi mě opustil,

moc jsi mě tím zaskočil.

Navždy tě však budu milovat

i potom, co jsi mě nechal prožívat.

.......................................

Láska má

Jsi světlo mého života,

jsi květ,co každé ráno rozkvétá.

Jsi hvězdou co v noci září jen,

nejsi již touhou,jsi splněným snem.

Jsi ranní kapkou rosy,

jsi deštěm co smáčí mi vlasy.

Jsi šípem co do srdce se zabodne,

jsi sluncem,co každé ráno vysvitne.

Jsi jedinou květinou,

jsi dnem i vteřinou.

Jsi tou kterou miluji,

jsi vločkou co na nebe maluji.

Jsi ta jediná,

co miluje a je tak nádherná.

Co je tak krásná,co je má,

ta noc tak jasná,dvě srdce zamilovaná...