Pro mámu ( ke dni matek)
Víš, má milá maminko,
já ti musím něco říct.
Je mi líto malinko,
ne, je mi to líto víc.
Moc mě mrzí, že tě zlobím,
a máš o mě starost,
omluvná slůvka pak lovím,
ať máš ze mě radost.
Já tě totiž, moje mámo,
přes to všechno ráda mám,
kytičku a sladkou pusu,
kdykoliv ti ráda dám.
V srdíčku tě budu nosit,
až do smrti, přísahám,
protože tě maminečko,
nadevšechno ráda mám.
| Věnování | Mateřská vráska | ||
| Svatopluk Čech | Václav Mejstřík | ||
| Za tu píseň, jižs mne uspávala, | Není jamka jako jamka.... | ||
| za ty kyvy prosté kolíbky, | Jedna malá, druhá větší. | ||
| za ten křížek, jimžs mi žehnávala, | Není mamka jako mamka, | ||
| za ty tiché vroucí polibky, | jedna hodná, moje lepší. | ||
| za ty dobré oči, plné lásky, | Není láska jako láska.... | ||
| za mateřských ctností řídký zjev, | Jedna lichá, druhá zlatá -- | ||
| za líc ubledlou a v ní ty vrásky, - | Moji mamky, každá vráska, | ||
| přijmi, matičko, můj chudý zpěv. | brázda lásky svatá. | ||
 |
|||
| Matičce | Co přála mamince Věruška | ||
| J. V. Sládek | Jiří Berkovec | ||
| Matičko má drahá, | Maminko, | ||
| moje milá matko, | mám jen své oči; | ||
| vy jste jako holub | ale ty tě dnes ozáří | ||
| a já holoubátko! | jako slunce, když se rozkročí | ||
| od května do září | |||
| Vy holoubek sivý, | nad naší zemí. | ||
| já holoubek bílý - | |||
| kde jsme se v tom světě | Maminko, | ||
| spolu natrefili? | mám jen své dlaně; | ||
| ale ty tě dnes pohladí | |||
| V tom vašem srdéčku | něžně i odhodlaně | ||
| tolik lásky bydlí, | jako vítr stromořadí | ||
| schovejte mě k němu | kvetoucích jabloní. | ||
| pod vašimi křídly! | |||
| Maminko, | |||
| Přáníčko | mám už jen svá ústa, | ||
| V. Dítětová | a ta tě políbí - znova a znova; | ||
| zastaví se až u sta, | |||
| V zahrádce kytičku | aby z nich vytryskly slova, | ||
| pro svoji matičku | která si na dnešek | ||
| natrhám. | každá holčička střádá: | ||
| S kytičkou srdíčko | |||
| má zlatá matičko | Maminko, | ||
| Tobě dám. | mám tě tak ráda! | ||
|
|||
| List matce | Psaní zavěšené na kliku matčiny ložnice | ||
| Josef Kožíšek | Petr Křička | ||
| Matičko moje! | Má matičko, mé potěšení, | ||
| Sedím u okénka | teď teprve jdu spat. | ||
| a hledím, hledím do dálky... | A zítra zase velké dření, | ||
| Tam u Vás doma vstala prvosenka | již o půl páté musím vstát. | ||
| a rozkvítají fialky. | |||
| Na mladé květy napadala rosa | Jak známo, v pátek dělám zkoušku | ||
| a snů jim hlídá tisíce, | z kvasné chemie... | ||
| a z doubravy si výská píseň kosa | Tož prosím, vzbudit, můj drahoušku, | ||
| a z háje píseň pěnice. | je vous en supplie. | ||
| Nad lesem pluje ranní bílá pára | |||
| a nad ní hoří červánek, | Budíku neřídím. Je bídák. | ||
| a ze stínu jak plaché oči jara | Chci ze sna slyšet hlas, | ||
| se lesknou květy sasanek. | ten nejmilejší, nejkrásnější: | ||
| "Vstaň, synu, už je čas..." | |||
| Tak vidím všecko, matičko má zlatá, | |||
| jak u Vás plno zázraků, | To člověk jinak z peřin skočí, | ||
| jak vlaštovička pod starý krov chvátá | a veselý je celý svět... | ||
| a skřivan k svému oblaku. | Tak prosím jistě o půl páté - | ||
| A zdá se mi, že náhle anděl rusý | anebo - nanejdéle v pět... | ||
| i duši křídla připíná, | |||
| a s vlaštovkami že k Vám letět musí, | První dopis mamince | ||
| Vy matičko má jediná, | Jaroslav Seifert | ||
| by řekla Vám, že po Vás touží sirá | |||
| a ráda Vás má tolika, | Už vím, dám dopis na zrcadlo | ||
| že vzpomínkám se denně otevírá | či do košíčku na šití, | ||
| a do snů si Vás zamyká. | však žel dosud mě nenapadlo, | ||
| A zdá se mi, že všechna láska svatá, | co psát, jak dopis začíti. | ||
| co má ji duše dítěte, | |||
| jak čistá rosa padla na poupata, | Maminko moje milovaná, | ||
| kam oči své jen zvednete, | a v zubech konec násadky, | ||
| a zdá se mi, že se skřivanem prosí | přemýšlím; stránka nenapsaná | ||
| a k Bohu touhou zalétá, | čeká a čeká na řádky. | ||
| by tolik štěstí, co dal květům rosy, | |||
| Vám s nebe poslal do světa. | Přeji Ti v den Tvého svátku | ||
| - ve slově Tvého velké T - | |||
| Matičko má, jak holubice krotká | no vida, už mám druhou řádku | ||
| buď štěstí u Vás domovem, | a pokračuji ve větě: | ||
| a pod nebem kdo ve světě Vás potká, | |||
| měj tolik lásky v srdci svém, | štěstí - po t se píše ě - | ||
| jak dítě Vaše, které u okénka | a zdraví - a pak selhává | ||
| vždy hledí, hledí do dálky, | už nadobro má fantazie, | ||
| když u Vás doma vstane prvosenka | tak přízemní a kulhavá. | ||
| a probudí se fialky. | |||
| A trhám papír, muchlaje ho | |||
| - maminka stojí nad válem | |||
| Mamince | a chystá něco voňavého - | ||
| Jiřina Kourová | a v odhodlání zoufalém | ||
| Maminko drahá, | přibíhám k ní, tiskne mě k sobě, | ||
| přeji ti k svátku, | očima, mlčky, ptá se mě. | ||
| zdravíčko, radost | Pak zamoučené ruce obě | ||
| a mnoho dárků. | zvedly mě rychle ze země. | ||
|
|||
| Kde je nejkrásněji? | Básničky od srdíčka | ||
| Karel Václav Rais | Zuzana Grufíková-Kopecká | ||
| Kde je v světě nejkrásněji, | Růže | ||
| kdo mi povíte? | Podávám Ti, mámo, růži, | ||
| V háji, kde se zjara chvějí | zkus se usmát, | ||
| květy rozvité? | to Ti sluší. | ||
| V palouce, když při šveholu | Já mám mámu tuze krásnou, | ||
| jsme jak jehňata? | když se směje, | ||
| Pod nebem, když hledí dolů | všichni žasnou. | ||
| hvězdy ze zlata? | Já mám mámu nejkrásnější, | ||
| V zimě, zlé když větry dují | mému srdci nejmilejší. | ||
| a my za kamny | |||
| slyšíme, jak v černé sluji | Slib | ||
| drak je náramný? | Celé své srdíčko, | ||
| Mnoho krásy všude doma | chci Ti dát, matičko. | ||
| dětem vypučí, | Za Tvou lásku, | ||
| nejvíce však matičko má | za Tvou starost | ||
| ve tvé náruči. | chci Ti dělat samou radost. | ||
|
|||
| Kytice | Co má máma nejhezčí | ||
| Maminko, mámo, | Nejhezčí jsou z mámy oči, | ||
| sluneční ráno | celý den se za mnou točí, | ||
| přeji ti dneska. | když jsem smutný, tak ty oči | ||
| Buď pořád hezká! | mrknou na mne zpod obočí. | ||
| Kytici z tónů | |||
| svážeme k tomu, | Mně se nejvíc pusa líbí, | ||
| všechno ti dáme. | co chci, to mi pusa slíbí, | ||
| Rádi tě máme! | ví, co je to hubička, | ||
| říká hezká slovíčka. | |||
| V zahrádce kytičku | |||
| pro svoji matičku | Já mám ráda ruce mámy, | ||
| natrhám. | pořád jsou tu někde s námi. | ||
| S kytičkou srdíčko, | přitulí mě do náruče, | ||
| má zlatá matičko, | poslouchám, jak srdce tluče. | ||
| Tobě dám. | |||